Problematika lokálních topenišť

Nespalujte odpad!

Podzim a zima v některých místech naší republiky se nese obvykle v duchu nedýchatelného ovzduší. Denní imisní limity (laicky řečeno množství škodlivin, které nám v ovzduší dle zákona „může“ poletovat) bývají u některých látek mnohonásobně překračovány. Za těchto podmínek pak již standardně nastupují nejrůznější onemocnění dýchacích cest. Obzvláště citlivé jsou na zhoršené rozptylové podmínky děti, ženy, starší lidé a osoby s chronickými chorobami. Kromě chorob, které nás trápí v zimě, však škodliviny mohou napáchat škody, které nás v podobě závažných onemocnění potrápí až za několik let.

„Ovzduší je tu špatné, ale co s tím můžu dělat já? Nic“, zní asi nejčastější úvaha lidí. Omyl, můžete. Znečištění ovzduší vzniká výhradně lidskou činností (pomineme-li některé přírodní jevy, jako jsou požáry, erupce sopek a podobně). Dokážeme-li vzduch znečistit, je v našich silách jej i zlepšit. Ať už se jedná o velký průmyslový podnik, nebo kamna v rodinném domku.

A začněme tentokrát rovnou u těch kamen. Spalujete-li doma dřevo nebo kvalitní uhlí, „škodíte“ sobě a životnímu prostředí standardním způsobem a není vám téměř co vytknout.

Nesmyslně vysoké ceny za plyn a elektřinu bohužel přiměly mnoho lidí uchýlit se zpět ke klasickým palivům. Někteří lidé však za účelem mnohdy nesmyslných úspor pálí ledacos - například odpady.

Z pohledu laika vše, odpady nevyjímaje, shoří na hromádku popela. Mnozí lidé také namítají, že když se může spalovat odpad ve spalovnách, proč by jej nemohli spalovat oni doma. Mezi spalovnou a domácími kamny je ovšem razantní rozdíl - především v teplotě. Domácí kamna nikdy nejsou schopna vyvinout tak vysoké teploty, aby docházelo k téměř dokonalému spalování, nejsou vybavena ani složitými filtry na zachycení škodlivin. Co si tedy v kamnech spálíte, to si vaše rodina i sousedé venku pěkně nadýchají. Mezi vznikající škodliviny patří dioxiny, polyaromatické uhlovodíky (PAU), formaldehyd, benzen, kyselina chlorovodíková a další. Mnoho z těchto látek má karcinogenní účinky.

Podle současného zákona je jakékoli spalování odpadů v domácnostech zakázáno. Podle zákona jsou fyzické osoby (tedy občané) povinny nakládat s odpady podle systému, který stanoví obec/město, ve které žijí. Obce/města jim na oplátku (také podle zákona) musí poskytnout místa, kam mohou odpady ukládat. Podle jiného zákona (č. 86/2002) je možné spalovat v krbech, ohništích nebo grilech pouze dřevěné uhlí, čisté dřevo, seschlé palivo rostlinného původu, nebo certifikované plynné palivo. Obec si pak vlastní vyhláškou může stanovit, zda zakáže například pálení listí nebo hnědého uhlí.

Jak škodí spalování odpadů?

•  Plasty - při jejich pálení vzniká nejvíce jedovatých látek. Např. při spalování PVC unikají do ovzduší dioxiny a sloučeniny chlóru. Spalováním polystyrenu vzniká jedovatý styren. Spalováním plastových fólií a lahví se do ovzduší dostanou polyaromatické uhlovodíky. Plastové obaly a výrobky patří do kontejneru na plasty.
•  Staré palety, dřevo z demolice, rozbitý nábytek, chemicky ošetřené dřevo, natřená prkna - při jejich spalování se uvolňují například dioxiny a formaldehyd. Chemicky ošetřené dřevo, nábytek, dřevotříska apod. patří do sběrného dvora.
•  Spalování nápojových kartonů (obalů od mléka, džusů apod.) produkuje jedovaté chlororganické látky a těžké kovy. Tyto obaly patří do tříděného odpadu.
•  Celobarevné letáky a časopisy obsahují často velké množství těžkých kovů z barev a uvolňují se při spalování. Papír patří do tříděného odpadu nebo do sběrného dvora.  

•  Pálením pneumatik vnikají polyaromatické uhlovodíky (PAU) a další jedovaté látky. Staré pneumatiky patří do sběrného dvora.
•  Dokonce i tráva či listí mohou být zdrojem škodlivých látek, pokud je pálíme na zahradě. Větší množství rostlinných zbytků patří na kompost nebo do sběrného dvora.

Co dělat, když vás soused obtěžuje kouřem? 

Romantiku zasněžených vesniček, kde se z komínů chalup linou bílé proužky kouře, nalezneme už leda tak na obrázcích Josefa Lady. Realita je zcela jiná – čtvrtě s rodinnými domky se většinu zimy utápí v šedé mlze a při pohledu na barvu kouře vycházejícího z komína nejednoho člověka napadne, čím že asi majitel zatápí.

Co je přípustná tmavost kouře a jak se měří?

Nejvyšší přípustná tmavost kouře je optická vlastnost kouře vyvolaná pohlcováním světla v kouřové vlečce vystupující z komína. Laicky řečeno je to tedy barva kouře, která je ještě přípustná.

Měření tmavosti kouře se provádí metodou podle Ringelmanna nebo Bacharacha. Metoda podle Ringelmana je založena na porovnání tmavosti kouřové vlečky s odpovídajícím stupněm Ringelmannovy stupnice lidským zrakem. Tmavost zbarvení kouřové vlečky přibližně odpovídá koncentraci sazí, popílku a jiných částic. Měření tmavosti kouře podle této metody provádí pozorovatel ze vzdálenosti 150 až 400 m od pozorovaného komína.

Při spalování paliv nesmí být odcházející kouř tmavší než 2. stupeň při měření a hodnocení Ringelmannovou stupnicí a změřená hodnota opacity nesmí být větší než 40 %. Po dobu roztápění zařízení ze studeného stavu (v trvání max. 30 minut), pokud pasport kotle nestanoví jinak, může tmavost kouře dostoupit až do úrovně stupně 3.

Pomůcka na měření obsahuje bílý karton s výseky pro pozorování dýmu a s poli obsahujícími Ringelmannovy stupně šedi. 

Látky znečišťující ovzduší

Desatero správného vytápění

• Spalujte v kotli pouze předepsané palivo – spalováním nekvalitního paliva neušetříte, naopak vám saze ucpávají kotel a komín a účinnost spalování se ještě zhoršuje
• Provozujte kotel pouze na projektovaný výkon.
• Používejte kotel s vysokou účinností spalování – čím lépe zařízení spaluje, tím méně škodlivin produkuje. Nechte si kotel pravidelně seřídit - je to důležité pro jeho úsporný provoz.
• Pravidelně zajišťujte údržbu komínu kominíkem.
• Nespalujte odpad!

• Zateplete stěny budov, střechu a podlahy, utěsněte dobře okna a dveře. Informujte se o možnosti dotací na zateplování, můžete hodně ušetřit.
• V zimě větrejte krátce a intenzivně.
• Odstraňte překážky v cirkulaci tepla v interiéru (např. nevhodně umístěný nábytek před topným tělesem, kryty topných těles).
• Instalujte pokojové termostaty - u plynových kotlů zapínají kotel při poklesu teploty pod zvolenou hodnotu. Instalujte na topení termoventily, které drží stanovenou teplotu.
• Regulujte vlhkost vzduchu na tepelnou pohodu např. pomocí odpařovačů vody.